Určitě každý z nás někdy v dětství zažil limit, který mu byl dán vnějším světem. Limit, který si neseme do své dospělosti. Limit, který nás omezuje, ale už k tomu nemáme důvod. Pojďte si se mnou dovolit přetahovat v omalovánkách. Měnit tvary a barvy: toho ,,CO JAK MÁ VYPADAT”
V mým světě přetahuju…
Bortím mantinely ..
Toho, co mám a nemám…
Toho, co máš dělat abys byla dost… dobrá druhým!
Aby Tě, tak jak oni chtěj přijímaly!
A tak přetahuju …
Čárám pastelkama mimo ty černý, předem daný…
linky ..
Mimo ty pomyslný mantinely…
A tak si to dovoluju…
se strachem s každou čárou mimo - trochu bojuju…
A víš co?!…
Počárám to až za papír…
A zruším slupku po slupce ..
Mantinel, i jiný zdi …
Protože dokonalost!
Je v nedokonalosti..
Dovolila jsme si přitvrdit a tak jsem si vzala neonový fix!
Čárat a přetahovat, tak aby to bylo vidět..
Tak aby můj strach mohl jednou zmizet!
Tak aby můj strach se mohl jednou provždy přetahování bát!